Tieň veľkej Matky

Nižšie uvedený článok ma nakopol zamyslieť sa nad tým "prečo".

A dať si sama sebe odpovede, na ktoré som sa 

akosi hlbšie nepozrela.

V poslednej dobe, akoby sa vrece roztrhlo s mnohými kruhmi novodobých kňažiek, uvedomelých žien a bohýň.

Je naozaj dobré angažovať sa v podobných kruhoch?

Nikdy ma nelákali.

Nielen takéto, ani iné podobné, nielen ženské spolky a hnutia.

(Vybrala som k tomuto môjmu zamysleniu obraz 

Michaela Chevala "Enigma" 

dobre si ho pozrite.)

Neviem, ako sa iné ženy na tento novodobý fenomén pozerajú

 a aký majú názor.

Zatiaľ som sa nepýtala.

Neláka ma robiť niečo, čo robiť nechcem, 

či podobať sa  na niečo, čo nie som ja. 

Čo so mnou nesúznie, čo ma nevyjadruje.

Nostalgia za dobou, ktorej už niet.

Fraška s tvárami skrytými pod nánosom masiek.

Ďalšia maska a ďalšia hra.

Námet pre Shakespeara 😄

Skrytá manipulácia s ľudským vedomím.

V ktorom spolku či hnutí nie je?

Nech sa Vám darí, dámy a páni.

Ana

♥♥♥

Stín veliké matky

Tohle téma se minulý rok v mé praxi objevovalo hodně a i když vím, že tím píchnu do vosího hnízda, cítím, že je čas. Čas kdy je více žen připraveno „ nalít si čistého vína“ a tím se vyvázat z toho, co nás udržuje v neuspokojivých vztazích.

Jde o téma ženského boje s muži. Ve všech jeho podobách. Nechci tím říct, že všechny ženy na světě bojují s muži. To určitě ne, ale spousta žen si ani toho ani není vědomá – přebírají některé v původních  rodinách „osvědčené“ vzorce chování k mužům a synům.

Mužský boj je přímý, viditelný a tudíž zmapovaný a jsme si ho všichni vědomí. Ten ženský je skrytý, často za milým, nevinným úsměvem. S mrštností hada vždy najde novou cestičku, jak dosáhnout svého. Je to způsob boje, kdy útočícího, těžko chytneme za nohu. Proto považuji za důležité ho popsat a v našich myslích zvědomit.

Ty, které jsou připraveny, pochopí a mohou osvobodit sebe i své rodiny. Ty, pro které je pocit moci, kterou z toho čerpají, pořád víc než láska a osobní štěstí, rozzlobím. Nevadí, kdysi mi někdo řekl, že vždy budu houpat loďky druhých, abych je dostala mimo zónu komfortu. Už jsem to přijala.

Počátek – matriarchální kulty

Na počátku tohoto organizovaného boje byl vznik ženských matriarchálních kultů. Samozřejmě asi nejde o všechny, ale o toto tu nejde. Tyto kulty opěvovaly Ženu ve všech podobách, jako dokonalou. Jen z ní se tu vše rodí, vyživuje, povstává.

Oficiální propagandou těchto kultů bylo – „Jde nám o lepší svět v klidu, míru a hojnosti“ a nevysloveno – bez mužské hrubosti, agresivity.

Stesk po starých rajských časech, kdy byl ženský princip ctěn.

Bohužel nejen v mé praxi, kdykoli se objevilo toto téma, se objevila vzápětí i hlubší vrstva. Ta už nebyla tak přívětivá. Skutečným cílem byla vždy moc. A o moc se nedělíme. Často se objevil obraz včelího království. Včelí královna, Matka Bohyně, samé ženy, jen pár trubců-mladých samečků, kteří jsou dostatečně jednodušší, aby jim to baštili a uctívali je.

Současnost

Kulty vlivem rozmachu patriarchálního systému zanikly, ale jejich odkaz v našem světě žije dál. Ženský princip v této pokřivené podobě začal o sobě vytvářet představu, že ONA je tím jediným možným zdrojem ( matka, Země) a dále tím očkovat své děti , že jsou jen malé uzlíčky, zcela závislé na svých lidských (zemských) zdrojích. Nejsou tu jiné zdroje ,které se vás podpoří- jste jen tělo. A bez přijetí svých matek, své pokrevní rodiny se neobejdete. I dnešním cílem tohoto hnutí za přispění členek a sympatizantek je udržet výsadní postavení žen, ideálně bez mužů a dokázat, že muži jsou špatní a ženy lepší.

Cituji výrok „vedení hnutí“ v jedné z prací:

„ Jde to dobře. Jedeme na hodně frontách. V civilizovaném světě jsou muži čím dál tím víc odřezaní. Postupně kastrovaní, tlačení do ženských rolí. Platí to i pro ty, co jsou úspěšní v byznysu, co chtějí víc a víc, protože si potřebují dopotvrdit svou hodnotu. My je podpoříme na jejich cestě úspěchu, slávy a moci. Ať se honí. Jde jen o to, aby nevěděli, že je nějaká jiná mužská cesta.  (Výborný článek Kykyryký na toto téma od Vojty Franče) I když se prolíná celým světem, nejvíce viditelná je fronta boje skrze ženu jako oběť např. v arabském světě, Africe.  OBĚŤ JE TOTIŽ NEJVYŠŠÍ FORMA BOJE. Když muž tento boj (pohrdání) podvědomě cítí a zareaguje agresivitou, je společností vnímán špatně. O to víc je skrytě frustrovaný opakovaným nepřijetím. Ještě hůř se podvědomě cítí, když ho tak potom vnímají jeho děti. Civilizovaná společnost dnes skoro vždy stojí na straně oběti. Ta má vždy morální převahu. Naším nejefektivnějším cílem nejsou dospělí muži, ale synové. Na ně skrytě působíme odmala. Pomalu skrze více či méně nápadné poukazování na mužskou neschopnost, agresivitu, nevstřícnost atd., zatímco podívej maminka, jak je hodná, jak se snaží. To nese své ovoce. Již odmalička o sobě pochybují a když je k tomu rozmazlíme, jsou ještě neschopnější nastoupit mužskou cestu.“

S tímhle partyzánským způsobem boje ženského principu, muži nikdy nemohou vyhrát.

Vítězíme, ale nebudujeme lepší svět.

Nejsme šťastné ani my, ani muži, ani děti.

Teď, kdy vrcholí unisex trend, si můžeme více než kdy dříve uvědomit, jak jsme nenaplněné.

Pokud chceme něco změnit k lepšímu, vystupme z toho.

Chceme bojovat a ubližovat ?

Ne. Ženy, které ať už vědomě čí nevědomě bojují za lepší svět, většinou této propagandě věří a neuvědomují si, že jsou zneužívány něčí touhou po moci a obětují sebe i své osobní štěstí.

Většina žen to má v úplném nevědomí, že následují něčí cestu, za své děti by dýchaly a jsou upřímně zoufalé ze svých pokažených osudů. Je časté, že podvědomě ví , že mužům nedávají skutečnou lásku a proto se to snaží kompenzovat nadměrnou péčí, jsou udřené a nechají se zneužívat. Muži dnes často reagují pasivní agresí a v posledních letech přibývá vztahů, kde manželé jednoduše se svými ženami nemají žádný sex. Světem se nese nářek, že muži ( ti „skuteční“) nejsou a kolektivně se tomu věří. Podle toho pak vypadají naše partnerské vztahy.

Muži nejsou? S jakými  tedy žijeme?

Když věříme, že muži nejsou a naopak je tu hodně těch, kteří ubližují, jak si hledáme partnery a otce svých děti?

Existuje zdánlivě bezpečná cesta. Totiž, že se s muži bezpečně potkáváme jen skrze role. Například matka a dcera. Z dětství známe dobře dynamiku těchto vazeb. Umíme v tom chodit. Časem nám to sice nevyhovuje, ale je to bezpečné.

Jestli v hloubi nevěříme v muže, se kterými jde spolupracovat, doplňovat se a tvořit, tak jsme pro tento typ mužů neviditelné a nám se jen potvrzuje hypotéza, že muži nejsou.

Například, pokud máme na čele pomyslně napsáno Holčička-postarejte se o mě, jste viditelná jen pro „ tatínky“. Autority, které se tedy podle svého postarají, ale vždy vás to v takovémto vztahu něco stojí. Svobodu, vášeň, cokoli co tatínek nevyhodnotí jako dobré. Samozřejmě můžeme mít tatínka hodného, který mě rozmazluje nebo přísného a ten nás drží zkrátka, protože ví lépe, co je pro nás dobré.

Když váš obchod má vývěsku Matka- o vše se postarám a vše zvládám, jste přitažlivá pro muže, kteří se nechají opečovat, jsou pasivní a vše je na vás. Tady vám sice zůstane moc a důležitost, ale třeba vášeň ,aby mezi mamkou a synem časem pohledal.

Tyto role se během času i v rámci jednoho vztahu mohou měnit.

Když se pro jistotu do vztahů podvědomě nechcete pouštět, vezmete  na sebe roli Milenka a hádejte, koho budete přitahovat.

Novodobou Bohyní nebo kněžkou?

Ztracené sebevědomí můžeme hledat taky na ženských seminářích. Je jich dnes hodně. Vybírejte dobře. Nejsou tím myšleny všechny, ale většina z nich i když to jejich tvůrkyně myslí dobře, se podvědomě napojují na tradici ženských kultů ve starověku, které rozhodně nepodporovaly zdravě fungující vztah mezi mužem a ženou. Obnovují rituály z dob, kdy už ženský princip fungoval odděleně. Na ženských seminářích vám může velmi vzrůst ženské sebevědomí, jste Bohyně, Kněžka. Pro jistotu sledujte, jestli se vám ženám ve skupině, automaticky také zlepšují partnerské vztahy. To je často ukazatelem, jestli vedoucí osoba má téma plodné spolupráce s muži sama srovnané a jakou cestou vás vlastně vede. V praxi se občas ukazuje, že na tyto semináře často rády docházejí ženy, které někdy v minulosti tyto kulty pomáhaly zakládat, budovat. Teď na těchto akcích zakoušejí pocit důležitosti a moci, kterou kdysi vládly, což je opak bezmoci, kterou dnes v současném světe zažívají.

Jak se osvobodit z těchto vlivů?

Rozhodnout se pro změnu. Žádný princ nás z toho neosvobodí (může nám velmi pomoci), ale jen vy sama máte moc rozhodnout se z toho  vystoupit.

Chtít vědět a vidět jasně, jak to mám – být k sobě upřímná.

Uvědomit si co z toho mám.  Jestli pocit důležitosti a moci – zvolit  si mezi mocí a láskou- LÁSKU. Lásku k sobě i k mužům.

Přestat věřit propagandě a uvědomit si ,že TI muži jsou a vždycky byli.

Důvěřovat mužskému principu.

Nenechat se chránit ženským hnutím (svou tvrdou slupkou),ale svěřit se pod ochranu mužů.

Pak je začnete vidět  a oni vás 

Je to pro nás všechny veliká lekce a příležitost tady na Zemi –

mužský princip, aby si navzdory zkouškám ženského principu ustál sám sebe

a

ženský, aby si navzdory své moci a zdánlivým výhodám , které mu skýtá , zvolil lásku.

V obou případech, aby se rozhodl být tím , kým skutečně je.

Je velmi vhodné číst zároveň i níže uvedený příspěvek , který toto téma uvozuje  a popisuje i cestu mužského principu.

I těmto tématům se věnuji ve své praxi a pokud vás oslovilo, můžeme se společně na váš příběh podívat a s velkou péčí  vás dovést k pochopení a konkrétním krokům ve vašem životě. Věřím, že v každé životní situaci se dá něco posunout, tak mi přijde škoda promrhat čas, který nám byl dán, tím, že ve svém životě nejsme šťastní.

Zajímavý je mužský pohled mého kolegy Vojty Franče na http://ografologii.blogspot.cz/2017/01/carodejnici-je-treba-nechat-u-cesty.htmla dále

Michaela Freyová

Článek (či jeho části) je možné sdílet v nezměněné podobě, pokud bude připojeno jméno
autora, zdroje, aktivní odkaz na www.michaelafreyova.cz a celá tato poznámka.